Lid dole brojí a brojí a brojí
a bohatí všechno projí
a chudí se nudí, protože práce není.
Kdy se to změní?
Proč pořád stejní na úřadech sedí?
Proč je někdo nevymění?
Proč nezaměstnané lidi nedocení
a nechají je na úřadě práce,
když práce není a není a chybí…
Kde jsou ty chyby?
Vám se to líbí?
Mě ne.
Kam až to všechno povede?
K revoluci? K defenestraci? Ke změnám v práci?
Úředník svoji židli ztrácí a škatulata se hýbají.
Úředník svoje místo ztrácí a strachem se netají.
Na jeho místo nastupuje nový úředník! Bohudík.
Ale pozor!
Úředník znovu sedí a sedí a sedí
a nevymyslel nic.
A je to tady znova. Pořád ta stejná slova:
„Já nevím, nemohu rozhodnout, sám nemohu dělat nic…
Já nemám žádné kompetence, peníze a ani možnosti,“
„Tak proč tam sedíš?" Řekne Bůh, zavře dveře a úředník pojde ztuhlostí.
